Jiří HavrdaMíša HrubáJana HunterováPetr KadlecDavid MuzikPetr OvčáčekGerald Y PlattnerIrena Vězdová
// výstavy - [28] Mezi dokumentem a fikcí
[28] Mezi dokumentem a fikcí
Výstavy

 

Výstava skupiny [28]  Mezi dokumentem a fikcí v Galerii U Rytíře v Liberci od 27. 10. 2011- 5. 1. 2012.

 

 

Skupina 28 / Mezi dokumentem a fikcí

Volné sdružení osmi fotografů nazvané Skupina 28 vzniklo v roce 2009 pod záštitou fotografa Antonína Kratochvíla. Výrazně subjektivní přístup, touha dostat se s fotoaparátem pod kůži zachyceným událostem a zobrazit jejich výjimečnost se staly podnětem k několika společným výstavám. Pokusit se zachytit blízkost a intimitu určité chvíle je zásadním předpokladem pro dobrý dokument, který má v tradici české fotografie nezpochybnitelné místo.Samotný název skupiny říká, že myslíme-li vážně ono přiblížení se světu, lidem, musíme k nim s objektivem osmadvacítkou“. Je to snad jediné proklamativní gesto vzešlé na samém počátku založení Skupiny 28.
Již na prvním společném fotografování dominovalo téma portrétu. Lidé na okraji společnosti se ale zároveň mísí s místy, která nepatřičně ustrnula ve světě. Tak můžeme na výstavě vidět fotografie z Černobylu, Havany, české vesnice a dalších míst, kde se zacyklil čas a pod povrchem konzumní současnosti stále prosvítá cosi archaického.
V některých souborech i přes časové a místní určení se dokument rozplývá do bizarně nasnímaného příběhu, který má až fikční rysy. Nerozeznáváme zde určující dokumentární rovinu, obraznost zachycených výjevů strhává pozorovatele k vytváření si paralelního příběhu. Jako by zde fotograf určitým výsekem skutečnosti původní moment dotvářel a přetvářel. Z převládajícího dokumentárně-reportážního pojetí se rovněž vyděluje stylizovaný portrét, který posouvá tvorbu členů skupiny téměř k výtvarně pojaté fotografii.
Dokument ve fotografii samozřejmě nikdy nemohl být „objektivní“, podstatné je, že příběhy se tvoří nejen před objektivy fotografů, ale ty další rovnou před očima diváků. Kde končí hranice dokumentu a kde začíná jiný příběh, je právě ta nezřetelná hranice, která může způsobit, že vdechne druhý život zaznamenanému okamžiku.

Luděk Lukuvka